Praha 20. ledna 2026 (PROTEXT) – Od oplzlých komentářů k nulové toleranci. Jak se za dvacet let proměnila kultura na pracovištích, co už dnes neprojde a proč je důležité ozvat se hned v zárodku, vysvětluje mentorka a autorka knihy Budujte svou odolnost Lenka Helena Koenigsmark.
Plácání po zadku, nemístné vtipy a oplzlé narážky. Stinná a tolerovaná realita, která ještě na přelomu milénia patřila do českých kanceláří, ale i politického prostředí zcela běžně. „Když nám bylo dvacet, někteří pánové si v kanceláři rádi sáhli. Já jsem si naštěstí pořádek vždycky zjednala. Je ale pravda, že jako děvčata jsme měly takové heslo: coffee, tea, me? Dnes by něco takového bylo nemyslitelné,“ říká mentorka, inspirativní speaker a zastánkyně práv žen Lenka Helena Koenigsmark, která dlouhé roky působila na vrcholových pozicích v zahraničních firmách jako Mattel, Lego nebo Wella.
České byznysové prostředí se podle ní za posledních dvacet let výrazně zkultivovalo. Obrovskou roli v tomto ohledu sehrály korporace a zahraniční společnosti. „Měla jsem to štěstí, že jsem na vedoucí pozici pracovala ve skandinávské firmě, později v americké. Procházeli jsme pravidelnými školeními a velmi jasně jsme toto téma každého čtvrt roku teoreticky řešili,“ vysvětluje.
Nevhodné chování nebo dokonce sexuální obtěžování tak v současnosti ve velkých firmách rozhodně není bagatelizovaným problémem. „Pokud se začne řešit, zapojí se do toho poměrně hodně lidí. A i když taková situace třeba neskončí vyhazovem, provinilý často raději odejde sám, protože takový škraloup na něm veřejně ulpí,“ říká Koenigsmark.
O tom, jak diametrálně se za uplynulé čtvrtstoletí změnily poměry, svědčí například i historka, o kterou se s ní před několika lety podělila bývalá ministryně školství Petra Buzková. Ta prožívala vrchol své politické kariéry na přelomu tisíciletí. „Popisovala mi, jak šla na Hrad – v jedné ruce aktovku, v druhé další tašku. Kolem ní procházel kolega a plácnul ji po zadku. Smál se, protože se to bralo jako strašná legrace. Ona položila tašku na zem, pleskla ho přes zadek – stejně jako on ji – a zeptala se, zda se mu to taky tak moc líbilo. A měla pokoj,“ vzpomíná na vyprávění Buzkové.
Žádný problém však nezmizí definitivně. Podle Koenigsmark jsou tím, co se skrývá za většinou případů nevhodného chování na pracovišti, nejčastěji předsudky. A nemusí přitom nutně dojít až k harassmentu. Na počátku často stojí zdánlivě nevinné vtipy. „Zažil to asi každý, když v kolektivu jedou hloupé vtipy. Mohou být namířené třeba proti gayům, ale mnohem častěji se týkají žen – jaké jsme špatné řidičky, jak jsou blondýnky hloupé a tak dále,“ vysvětluje Koenigsmark, která jako vysoká modrooká blondýna dobře ví, o čem mluví.
Svůj vzhled vždy vnímala na jednu stranu jako výhodu, ale také jako nevýhodu. Vtipy o plavovláskách totiž poslouchá celý život prakticky nonstop. „Ve většině případů se takovému vtipu trochu násilně zasmějeme, abychom nedělali dusnou atmosféru, přestože nám to vůbec není příjemné. Není nutné v takovou chvíli bouchat do stolu a naštvaně se ohrazovat, ale je naprosto v pořádku říct: ‚Není mi to příjemné. Copak mi tím chcete říct, že jsem jako blondýnka hloupá?‘ Sice se to pravděpodobně bude ještě několikrát opakovat, ale pokud se konzistentně a v klidu pokaždé ozvete, můžete podobné stereotypy oslabovat,“ říká autorka knihy Budujte svou odolnost.
O tom, že může jít o běh na dlouhou trať, svědčí podle Koenigsmark skutečnost, že některé předsudky jsou zakořeněné v našem geopolitickém a kulturním prostředí. „Vyrůstala jsem v komunismu, takže si pamatuju, jak bylo naprosto běžné říkat: Dřu jako barevnej nebo máš doma černocha?, pokud někdo zapomněl zavřít. To jsou věci, které máme hluboko v sobě, a proto je potřeba, aby se vždy někdo ozval a řekl, že to vlastně není v pořádku.“
Co radí jako profesionální a renomovaná mentorka ženám dnes? „Nepřemýšlejte, zda je vhodné se ozvat. Pokud se vám něco nelíbí, řekněte to. Je to jedna z mála věcí, které můžete udělat opravdu vždycky. Ten dotyčný člověk nemá šanci svou chybu napravit, protože často ani neví, že se vám jeho chování nelíbí. Nikdo nečte vaše myšlenky,“ dodává.
Zdroj: Presstige Communication
