Německý kancléř Friedrich Merz má pochybnosti o rozpočtových plánech Bruselu. A to poměrně velké. Má pravdu a mýlí se zároveň. Píše se v komentáři týdeníku WirtschatsWoche (WiWo), převzatém ze zpravodaje WiWo Daily Punch.
V polovině května si Friedrich Merz ve svém prvním vládním prohlášení ve funkci kancléře nechal zarámovat větu: “Jako německá vláda zaměříme svou energii na to, abychom Evropu posunuli o velký krok vpřed v době, kdy jako kontinent potřebujeme přehodnotit a obhájit své postavení ve světě.“
Je těžké sladit tento patos s řezavým chladem, který nyní kancléř rozeslal k návrhu nového finančního rámce EU: “Komplexní navýšení rozpočtu EU není možné v době, kdy všechny členské státy vynakládají značné úsilí na konsolidaci svých národních rozpočtů. Návrh komise proto nebudeme moci přijmout.”
Nemyslitelné. Nepřijatelné. V bruselských špičkách se pozoruhodně málo projevovala evropská jednota, zní z Berlína.
V politice často existuje mezera mezi slavnostními projevy v neděli a složitými jednáními v pondělí. Když se však tyto rozdíly stanou tak velkými, že vypadají jako rozkoly – tehdy začíná to, čemu říkáme krize, připomíná WiWo.
Ursula von der Leyenová a Friedrich Merz od sebe nejsou tak daleko. Oba jsou zapálení Evropané, Merz dokonce začal kariéru v Evropském parlamentu. Nicméně jejich vyjádření k rozpočtu ukazují, že za heslem “Více Evropy!“ se mohou skrývat velmi rozdílné záměry.
Nejdříve přání, pak realita
Spor vznikl proto, že německá šéfka Evropské komise chce zvýšit rozpočet EU na zhruba dva biliony eur. Zní to jako hodně, to je pravda. Ale zaprvé je tato částka rozložena do sedmi let a zadruhé odpovídá přibližně 1,26 procenta celkového hospodářského výkonu EU. V předchozím rozpočtu EU činil tento poměr 1,1 procenta.
Ačkoli jde o nárůst, není v této geopolitické době nijak pobuřující. Zejména proto, že tato čísla jsou pouze začátkem, nikoli koncem jednání.
Jde o projev v číslech z ambiciózního pera von der Leyenové, který bude muset být brzy poměřen s realitou, tj. s Evropským parlamentem a Radou EU. Nakonec bude rozpočet vypadat jinak – a také bude menší.
Koneckonců je toho více než dost, co je třeba kontrolovat, projednávat a měnit. A Merz má své body: proč je podíl financování zemědělství stále tak vysoký? Jak se nová daň EU pro velké podniky slučuje s příslibem zvýšení konkurenceschopnosti kontinentu, který se potýká s problémy? Je bruselský systém dotací v hodnotě mnoha miliard eur vůbec aktuální?
EU dosud na každou krizi reagovala větší, nikoli menší integrací. Bylo by velmi nepravděpodobné, kdyby se nyní, pod tlakem Ameriky, Číny a bojovného Ruska, věci vyvíjely jinak. A samozřejmě budeme potřebovat více Evropy – ale prosím, nedělejte tu chybu, že to budete překládat výhradně a především více penězi nebo více regulacemi.
Je toho mnohem víc, mnohem lepšího, co se dá dělat. Například dokončení jednotného trhu. Prosadit konečně unii kapitálových trhů. Chytře zorganizovat obranné projekty. Účinně podporovat špičkové technologie a inovace. Přilákat talenty z celého světa.
Tolik z toho, co kontinent naléhavě potřebuje, se dosud nepodařilo. Velmi zřídka to bylo způsobeno nedostatkem peněz.
