Objevuje se zčistajasna. Doprovází ji bušení srdce, pocení, závrať a nevolnost, pocity horka nebo chladu. Člověku se může zdát, že omdlí, zešílí, má infarkt nebo že umírá. Obvykle trvá několik minut, přestože se může zdát, že jde o celou věčnost. Řeč je o panické atace, náhlém záchvatu úzkosti a strachu, který se objevuje bez jasné příčiny.
„Panická ataka je forma úzkostné poruchy, při které tělo reaguje tak, jako by čelilo akutnímu ohrožení, přestože žádné skutečné nebezpečí nehrozí. Spouští se stresová reakce, která připravuje tělo na přežití. Jenže místo reálného ohrožení člověk třeba sedí v tramvaji, na pracovní poradě nebo leží v posteli,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono, která se duševnímu zdraví věnuje v rámci své kampaně Dobré nitro.
Když tělo reaguje, jako by šlo o život
Srdce buší, dýchání se zrychluje, dlaně se potí, svaly se napínají, tělo se může začít třást. Někdo může cítit brnění v rukou, tlak na hrudi nebo závratě. Může se dostavit pocit, že člověk omdlí, že se dusí nebo že ztrácí kontakt s realitou. Mozek zahlcují katastrofické myšlenky – „mám infarkt“, „zešílím“, „umřu“.
Přestože jde o intenzivní a děsivý stav, panická ataka není smrtelná a obvykle trvá jen několik minut. Člověk ji však prožívá jako naprostou ztrátu kontroly nad svým tělem i myslí. Po odeznění může cítit silné vyčerpání, ostych a často i strach, že se to stane znovu.
Mnozí panickou ataku zažijí jen jednou v životě, jiní se s ní potýkají opakovaně. Jedním z největších úskalí panických atak je jejich nepředvídatelnost. Mnoho lidí začne žít ve strachu z další ataky, proto se vyhýbají situacím, kde se u nich objevila poprvé a omezují svůj běžný život.
Panická ataka může postihnout kohokoli, a často přichází bez varování. Někdy je spojena s dlouhodobým stresem nebo náročným životním obdobím, jindy se objeví ve chvílích klidu. Mezi rizikové faktory patří výskyt úzkostných poruch v rodině, chronický stres, traumata, poruchy spánku, nadměrná konzumace kofeinu nebo alkoholu a změny v mozkových chemických procesech.
Co dělat při panické atace?
Ať už panický záchvat přijde na vás nebo na někoho ve vašem okolí, je vhodné dodržet pár základních pravidel.
- Posaďte se. Nejlépe na zem, abyste předešli pádu.
- Všímejte si, co se děje s vaším tělem a pojmenujte to. „Buší mi srdce“, „motá se mi hlava, „mám pocit, že nemůžu dýchat“.
- Připomeňte si, že to, co prožíváte, za chvíli odezní. Nejste v ohrožení života.
- Zaměřte se na svůj dech. Dýchejte zhluboka, můžete zkusit na pár vteřin dech zadržet.
- Převeďte svou pozornost, například pojmenováváním věcí kolem sebe. Pojmenujte 5 věcí, které vidíte, 4, které cítíte, 3, které slyšíte, 2, které čicháte, a 1, kterou vnímáte chutí.
- Nebojte se říct si o pomoc. Zavolejte blízkému, využijte krizové linky nebo aplikaci Nepanikař.
Co rozhodně nedělat?
Pokud panickou ataku zažívá někdo ve vašem okolí:
- Nesnižujte závažnost situace. Nepoužívejte věty jako „to nic není“, “vždyť se není čeho bát”.
- Nenuťte člověka se „uklidnit“ nebo „nepanikařit“. Nesuďte.
- Nenechávejte ho o samotě. Buďte nablízku, podpořte ho klidným hlasem a jednoduchými větami typu „jsem tady s tebou“, „to přejde, dejme tomu čas“, “neboj, společně to zvládneme”.
Není ostuda říci si o pomoc
Panické ataky mohou potkat každého, a to bez ohledu na věk, povolání nebo socioekonomický status. Mnoho lidí se za ně však stydí nebo je tají. Když o nich ale začnou mluvit, často zjistí, že v tom nejsou sami. „Pokud panické ataky narušují vaše každodenní fungování, opakují se nebo vás výrazně omezují, neváhejte a obraťte se na odborníka, psychologa nebo psychiatra. Pomoc existuje a funguje. Panická ataka není projevem slabosti a selhání. Mluvit o duševních problémech by nemělo být tabu,“ dodává Kateřina Šédová.
