
Praha 26. března 2026 (PROTEXT) – Vzhledem k tomu, že Německo je největším obchodním partnerem Česka a řada tuzemských firem funguje jako součást dodavatelských řetězců, zejména v automobilovém a strojírenském průmyslu, dopad na Českou republiku je zcela zásadní. Když německé podniky omezují výrobu, investice nebo zaměstnanost, projeví se to se zpožděním i v českých firmách.
Podle analýzy poradenské firmy EY v roce 2025 zaniklo v německém průmyslu více než 120 000 pracovních míst, tedy téměř dvakrát více než rok předtím. To způsobilo i prudký pokles průmyslových tržeb a vyvolalo prudké snížení důvěry podniků v budoucí vývoj. „Německý průmysl je v hluboké krizi,“ potvrdil analytik Jan Brorhilker.
Podle informací agentury Reuters očekávají německé podnikatelské svazy v důsledku vleklé hospodářské krize další škrty a tlak na zaměstnanost. Německý průmysl se v posledních
letech potýká s kombinací vysokých cen energií, slabší globální poptávky, regulatorního zatížení a nákladné transformace směrem k dekarbonizaci a digitalizaci.
S rostoucí nejistotou se zaměstnavatelé v Německu stále více obávají o zaměstnanost. Průzkumy mezi podnikatelskými svazy jasně ukazují, že většina firem očekává další snižování počtu zaměstnanců i v roce 2026, zatímco jen malé procento plánuje zvýšení počtu pracovníků.
„Sledujeme to s velkou nervozitou a doufáme, že se Německu podaří najít nějaký nový růstový model, který ekonomiku zase nakopne. Aby rostla, a tím pádem táhla i tu českou,“ říká Špicar, podle kterého se ale Česko musí ze závislosti na Německu dlouhodobě vymanit. V tuhle chvíli do Spolkové republiky putuje více než třetina českého vývozu.
„Český pracovní trh prochází hlubší proměnou, než si mnozí připouštějí. Nejde jen o nedostatek lidí nebo tlak na mzdy. Sledujeme strukturální transformaci, mění se očekávání zaměstnanců, zrychluje digitalizace, firmy hledají větší flexibilitu a zároveň roste tlak na výkon i specializaci. Danou situaci sledujeme z pozice interim managementu u našich klientů,” upřesňuje situaci Markéta Tesařová, Personální ředitelka, prokuristka společnosti JPF.
Automobilový sektor jako lakmusový papírek
Automobilový průmysl, klíčový jak pro Německo, tak pro Česko, je pod mimořádným tlakem. Provedené průzkumy mezi německými automobilkami odhalují, že významná část firem plánuje omezovat investice a zvažuje přesun části výroby mimo Evropu. To může mít dominový efekt v celém dodavatelském řetězci, od výrobců komponent po subdodavatele strojírenských technologií.
Navíc experti již delší dobu upozorňují, že oslabení německé ekonomiky se do naší země přelévá právě přes subdodavatelské vazby. Viceprezident Svaz průmyslu a dopravy České republiky Radek Špicar v médiích opakovaně varoval, že problémy německého hospodářství mohou české firmy zasáhnout velmi citelně a ohrozit tisíce pracovních míst.
Analytici se shodují, že i když česká ekonomika letos stále vykazuje růst, je zranitelnější vůči externímu tlaku. „Kombinace protekcionistických opatření v podobě cel, strukturálně slabší poptávky v Číně a postupné ztráty konkurenceschopnosti v oblasti energií vedla k trvalému zhoršení výhledu německého průmyslu, který byl po desetiletí postaven na exportní výkonnosti, levných energiích a silné pozici na čínském trhu. Ochlazení čínské ekonomiky a snaha Pekingu o větší soběstačnost snižují odbyt pro německé automobilky, strojírenství i chemický sektor, zatímco cla a rostoucí geopolitické napětí komplikují globální obchodní model, na němž Německo dlouhodobě profitovalo. Současně se naplno projevil problém vysokých cen energií, které po energetické krizi zůstávají v Evropě výrazně nad úrovní USA či Asie, což oslabuje investiční atraktivitu země. Negativní roli hraje také systém emisních povolenek ETS1, jehož náklady se promítají do cen elektřiny a dále zatěžují energeticky náročný průmysl; teprve nyní začínají evropští lídři jako Emmanuel Macron či Friedrich Merz otevřeněji diskutovat o potřebě úprav a o ochraně průmyslové konkurenceschopnosti. K tomu se přidávají strukturální problémy domácí ekonomiky, včetně nezvládnuté migrační politiky, která zvyšuje fiskální tlak, komplikuje integraci na trh práce a posiluje politickou nejistotu. V souhrnu tyto faktory vytvářejí prostředí, v němž se německý průmyslový model dostává pod dlouhodobý tlak a jeho schopnost rychle se vrátit k dřívější dynamice je výrazně omezená,” upřesňuje Kryštof Míšek, hlavní analytik Agros Capital.
Nízký růst poptávky v Německu se totiž promítá do snížení zakázek, posunu investičních plánů, ale i tlaku na ceny a marže dodavatelů.
„Je potřeba, abychom se více postavili na vlastní nohy a diverzifikovaly český export. Abychom na jednom partnerovi nebyli tak závislí, jako teď na Německu. Což samozřejmě znamená, že musíme změnit i náš model. Nemůžeme být subdodavateli jiné ekonomiky, třeba té německé. Musíme být finalisté. Mít vlastní finální výrobky a služby, které můžete vyvážet,“ dodává Špicar.
Propouštění ano, ale selektivní
Je patrné, že zpomalení výroby a omezování stavů už ovlivňuje i český trh práce. Ekonomové však upozorňují, že růst nezaměstnanosti je spojen především se snižováním počtu zaměstnanců ve výrobních firmách, které ztrácejí konkurenceschopnost. Tyto podniky přehodnocují strukturu zaměstnanosti v reakci na technologickou transformaci, přesun části kapacit nebo reorganizaci výroby. Pracovníci ve strojírenských či automobilových závodech pocítili propouštění i prozatímní zmrazené nábory.
Podle Michala Mikuláška z firmy Prodator je ale nutné situaci číst přesněji:„Často se mluví o propouštění v Německu, ale realita je strukturální změna, ne kolaps. Přibližně polovina firem plánuje snižovat stavy, zároveň kolem 60 procent podniků říká, že bude dál nabírat. Nejde tedy o méně práce, ale o jiný typ práce. U našich klientů jako Brose, Mubea, Siemens Energy nebo Foxconn vidíme stejný vzorec. Škrtají se role, které nepřinášejí přímou hodnotu výrobě. Zároveň zoufale hledají techniky údržby, CNC operátory a specialisty na automatizaci. Pokud chybí dva klíčoví lidé na lince v hodnotě 200 milionů korun, výkon může klesnout o deset až patnáct procent. To jsou milionové ztráty měsíčně. Problém tedy není nedostatek práce, ale nedostatek lidí, kteří drží výrobu v chodu.“
Podle něj nejsou škrty plošné, ale spíše cílené. Firmy mění strukturu týmů a zaměřují se na klíčové technické role. Pokud by ve výrobní firmě chybělo pět CNC operátorů, a kapacita může klesnout o osm až dvanáct procent. V případě, že odejde zkušený technolog, zmetkovitost se může zvýšit o několik procentních bodů – a rozdíl mezi ziskem a ztrátou je na světě.
To mění i dynamiku trhu práce v Česku: zatímco některé pozice mizí, jiné, hlavně technické – zůstávají chronicky nedostatkové. Debata se totiž přesouvá od toho, kolik pracovních míst zanikne, k otázce, jaká jiná pracovní místa budou potřeba v budoucnu a jak na ně lidi připravit.
Paradox: propouštění a zároveň nedostatek lidí
Překvapivým faktem současné situace je, že i přes propouštění v některých segmentech zůstává v českém průmyslu dlouhodobý deficit pracovníků. Podle průzkumů uvádí téměř 60 % výrobních firem, že nemají dostatek kvalifikovaných zaměstnanců.
Nejčastěji chybějí kvalifikovaní technici a specialisté ve výrobě, pracovníci údržby, servisní technici, konstruktéři, technologové, operátoři CNC, další odborné dělnické profese, specialisté na automatizaci, digitalizaci a IT ve výrobě.
Dlouhodobým problémem je také demografický vývoj. Každoročně odchází do důchodu více lidí než kolik vstupuje na trh práce, což může vést k chybějícím desítkám tisíc pracovníků ročně. Struktura pracovních míst se proto mění: ubývá rutinní práce, ale roste poptávka po kvalifikovaných a technicky orientovaných profesích.
Největší riziko? Zpomalení výroby
Michal Mikulášek pak zdůrazňuje, že největší nebezpečí nespočívá v samotném propouštění, ale ve zpomalení výroby v důsledku nenaplněných klíčových pozic: „Diskuze o propouštění vytváří dojem útlumu, ale z praxe vidíme jiný problém. Když firmy odkládají nábor klíčových technických rolí, vzniká skrytý dluh ve výrobě. Linka může běžet, ale běží pomaleji, s vyšší zmetkovitostí a vyšším tlakem na zbytek týmu. Chybějící údržba nebo automatizační specialista dokáže snížit produktivitu o více než deset procent. V absolutních číslech to znamená desítky milionů korun ročně. To není HR téma, to je strategické riziko.“
Evropský průmysl podle něj tak neprochází kolapsem, ale transformací. Pozice s nízkou přidanou hodnotou mizí, zatímco role spojené s technologií, údržbou a digitalizací jsou ještě důležitější než dřív.
Nejde o to, kolik míst zanikne, ale jaká vzniknou
Z popsaných skutečností vyplývá, že propouštění v Německu má na český průmysl reálný dopad, především kvůli silnému propojení výrobních řetězců. Zároveň však nejde o jednoduchý scénář „méně práce = méně zaměstnanců“. Průmysl se neustále proměňuje. Některé pozice zanikají, jiné zejména technické, kvalifikované a spojené s automatizací, zůstávají dlouhodobě nedostatkové. Debata se proto více přesouvá od otázky, kolik pracovních míst ubude, k otázce, jaká pracovní místa budou potřeba a jak na ně lidi připravit.
Budoucnost českého průmyslu tak nebude záviset jen na vývoji v Německu, ale především na schopnosti firem investovat, modernizovat a přilákat kvalifikované lidi, kteří udrží výrobu konkurenceschopnou.
Zdroj: LvM
